Vít Dlouhý

Čerstvě devatenáctiletý Vít Dlouhý nemá rád, když je oslovován Víte, protože on prý ví, že nic neví. Přitom jeho před dvěmi léty vzniknuvší Dlouhý Web patří dnes, tedy v listopadu roku 2004, mezi jedny z nejuznávanějších webdesignově-kreativních zdrojů kotliny české. Krom toho je jedním z konzultantů poradenského centra Dobrý Web, provozuje zelené webdesignerské studio a externě spolupracuje s firmou WEBface.

Víťa žije v severočeském městě Liberci, kde studuje střední integrovanou školu. Jeho povaha je veselého rázu, pročež rozhovor s ním snadno sklouzne do světa filmových či divadelních citátů a nečekaných zvratů. S Víťou stojí za to pobejt.

Rozhovor

JB: Dokázal bys sám sebe nějak specifikovat, rozsahem asi na jeden odstavec? Forma je na Tobě, neboť i ona o Tobě cosi prozradí, Můžeš použít třeba jakési malé CV, nějaký citát, životní motto, příběh apod…

VD: Sám sebe popisuji nerad, přijde mi to jako psaní inzerátu do seznamky ;-) Základní informace o mně jsou k nalezení na mém webu, takže ti s nimi zde raději nebudu zabírat místo. Citáty jsou moje velká záliba, bohužel si jich pamatuji jen málo a tak si je chodím číst ke kamarádovi na web Můj Citát. Můj nejoblíbenější je rozhodně „Vím, že nic nevím.“ (Sokrates).

JB: Ale Sokrates to řekl jinak. Vzpomeneš si jak?

VD: Nevzpomenu, nebyl jsem u toho.

JB: :-) On byl prozíravější ve svých prohlášeních: Moudrý je ten člověk, který ví, že nic neví. Jedno z prvních slov v Tvé odpovědi je seznamka. Ty jsi na ní někdy inzeroval sám sebe?

VD: Ne, nikdy – nemám na to odvahu. Dva tři řádky toho o člověku řeknou většinou moc málo a hlavně si v nich spousta lidí vymýšlí. Je to ztráta času.

JB: Nemáš odvahu, nebo seznamku nepotřebuješ? Mezi tím je velký rozdíl.

VD: Nemám odvahu, ani nic nehledám.

JB: Věříš v účinnost Adwords?

VD: Nevěřím, jsem o tom přesvědčen – za předpokladu, že kampaň spravuje Dobrý web. ;-) Zkus se ale na toto zeptat spíš Vaška, ten má řadu kampaní na starost.

JB: Proč tedy, když jsi přesvědčen o účinnosti Adwords, stejný způsob inzerce jedné osoby považuješ za ztrátu času?

VD: V inzerátu pro AdWords sleduji nějaký cíl – chci přivést na stránku nové návštěvníky, chci jim něco prodat, chci posílit svou značku apod. Na to, proč je pro mě inzerát v seznamce ztrátou času jsem již odpověděl — nic nehledám, žádný cíl nesleduji :-). Toto srovnání je irelevantní.

JB: Ty bys měl dělat politika, obratně jsi se vyhnul odpovědi. Jaký je vůbec Tvůj názor na politiku?

VD: Pánové poslanci mi prostřednictvím ČT2 dělají společnost vždy v hluboké noci – vydržím u toho sedět dlouhé hodiny… většinou ale zády. :-)

JB: :-) Nehledě na to, jaká je Tvá orientace? (stále mluvíme o politice ;-)).

VD: Rozhodně pravicová.

JB: K volbám chodíš a/pravidelně b/občas c/nikdy?

VD: Právoplatným voličem jsem krátkou dobu – teď naposledy jsem měl autoškolu, takže mi to nevyšlo. Pravice má ale i tak voličů dost a nemusí se tudíž vymlouvat na nízkou volební účast.

JB: Řídíš rád? A co?

VD: Svůj život. Víc věcí mít pod kontrolou nepotřebuji.

JB: Opět odpověď politicky vyhýbavá. Jak moc chceš mít věci pod kontrolou a kolik necháváš jak se říká pánu bohu, resp. osudu?

VD: Nic opravdu důležitého na bohu nenechávám, jsem zapřísáhlý ateista (až se bojím, že mě Pán Bůh potrestá ;-)). Často se ale uchyluji k pohodlnému „ono to nějak dopadne“. Zatím to vždycky dopadlo dobře, tak snad to tak vydrží i nadále. Jinak věřím, že o svém osudu si rozhodujeme sami.

JB: Sami? Na 100% snad ne?

VD: 100% ne. Je spousta věcí, které přímo ovlivnit nemůžeme a stejně se stanou – to je na životě krásné, no ne? ;-)

JB: No určitě, to je ten osud, čí bůh, řeklo by se. Vzpomeneš si na své nejobtížnější rozhodování v životě?

VD: Já bych to nazval spíš souhrou náhod. Nevzpomenu si, protože jsem zatím žádné opravdu obtížné rozhodování podstoupit nemusel. Pravděpodobně mě to všechno čeká až v následující desetiletce.

JB: Na základě čeho se spíše rozhoduješ? Rozumu a logiky, nebo svých hodnot a cítění.

VD: Ideální by zřejmě bylo, aby všechny čtyři jmenované hodnoty byly vždy za jedno, v mém případě to tak ale není skoro nikdy. Myslím, že se volba bude odvíjet od daného problému, kdybych to ale měl zobecnit, tak by zřejmě zvítězily vlastní hodnoty (o kterých si myslím, že jsou logické) a intuice.

JB: Jasně. Když už jsi hovořil o náhodě, dokázal bys ji nějak specifikovat?

VD: Náhoda je blbec, i jistota.

JB: Pěkně řečeno. Máš mě za blbce?

VD: Jistě. ;-)

JB: A sám sebe?

VD: Někdy ano, ale to je přirozené.

JB: Dovolím si tě doplnit, slovy Jana Wericha: „Já sám si připadám, že mi je 138 let. A někdy si zas něco přečtu a připadá mi, že je mě vosum."

VD: Asi budu muset začít víc číst… Werichovi citáty jsou dokonalé.

JB: Jinak bych je ani necitoval. ;-) Neříkej, že nečteš. Co vůbec leží v tuto chvíli na Tvém nočním stolku?

VD: Slupka od banánu.

JB: Máš rád banány? Jeden můj dávný kamarád říkával, že banány působí proti rakovině.

VD: To říkal předtím, než jí onemocněl, nebo až potom? ;-) Banány mám rád, nejlepší jsou ty od Chiquity. Je to jedna z mála věcí, která je jak zdravá, tak chutná.

JB: Nikdy ji neměl. Ale vážně: jaká kniha Tě v poslední době zaujala?

VD: Autoškola – pravidla, testy, značky, to je teď můj denní chléb. Předtím jsem ve škole o přestávce prolistoval Webdesign s webovými standardy. Čtu věci, které souvisí s mou prací. Na neodbornou literaturu není čas, moudra se ke mně dostávají jinou cestou.

JB: To je úděl studentů. Kdybych se zeptal kulturu, biograf, apod…? A když už mluvíš o chlebu, co je Tvoje oblíbené jídlo?

VD: Na co mám odpověď dřív?

JB: Vem to podle priorit.

VD: Miluju filmy, dobré filmy – většinou se na každý dívám několikrát, aby se pocit znásobil. Každý den si také sestavím hudební playlist a ten mi pak hraje neustále dokola třeba celý den (nebo noc). Většinu písniček, či povídek, co vlastním, tak už znám nazpaměť.

VD: Já jím celkem všechno – hlad a moje maminka jsou nejlepší kuchaři. ;-) Jinak ale u mě určitě dominuje sladké. Bez denní dávky čokolády bych nemohl fungovat.

JB: Takže jsi závislý na cukru. Pak předpokládám, že jsi nekuřák a bez závislosti na drogách.

VD: Tvá úvaha je správná. Nemám totiž peníze ani na jedno. ;-)

JB: Lidé, kteří pracují pro Dobrý web nemají peníze?

VD: Denní dávka heroinu stojí 2000 Kč. Kdybych si to měl kupovat denně, tak by mi z kapesného asi moc nezbylo.

JB: Jsi lepší znalec ceníku, než já. Mluvil jsi o dobrých filmech. Jak se podle Tebe pozná dobrý film?

VD: Hraje v něm Tom Hanks nebo Kevin Spacey, případně jiný charismatický herec. Příběh musí mít jiskru, nápad, vyžaduje–li to žánr, pak nečekané zvraty apod, každý asi má vlastní definici, ta má zní asi příliš obecně (a rádoby učeně). Nicméně, když je film dobrý, tak to asi pozná každý – prostě to cítí (anebo si to přečte v recenzi u Cinemy ;-).

JB: A jak v tuto chvíli vypadá Tvůj playlist?

VD: Já jsem chameleon, poslouchám totiž úplně všechno (záleží na náladě) – nejčastěji poslouchám rodiče ;-), pak blues (Eric Clapton), tvrdší rock, až metal (Iron Maiden), přes gothicu (Nightwish), až po české věci (Nohavica, Kabát, Divokej Bill). Na večery je pak nejlepší Cimrman, Šimek a Grossmann, případně Zdeněk Izer. Na dnešek jsem si ještě playlist nepřipravil, takže mi tady už asi po sté hrají U2 (Pride).

JB: Nejoblíbenější film?

VD: Vykoupení z věznice Shawshank – nádherný film o lidské síle.

JB: Duševní, nebo fyzické?

VD: Duševní – nehraje tam Stallone ;-)

JB: Je podle Tebe duševní síla přirozená, nebo se ji lze nabývat?

VD: Zkoušel jsem objímat stromy, ale nepomohlo mi to. Budu to muset zkusit na Vysočině. ;-) Myslím, že větší část duševní síly je přirozená, jen si ji někteří dostatečně neuvědomují. Bezesporu ji lze jak nabývat tak ztrácet.

JB: Kde bereš sílu Ty?

VD: Chodím do posilovny a polykám vitamíny ;-)

JB: Takže vztah ke sportu máš kladný. A kde bereš tu nabytíschopnou složku duševní síly?

VD: Stačí se pozorně dívat kolem sebe, na světě je tolik krásy (útržek z mého druhého nejoblíbenějšího filmu, kdo ho pozná dostane… diplom). :-)

JB: To slibovala podle Ivana Mládka zlá macecha služebníkovi za zabití krásné Sněhurky.

VD: Skvělý postřeh!

JB: Neojblíbenější zpěvák, skupina, skladatel?

VD: To se neustále mění, trochu jsem již naznačil v otázce o kultuře. Momentálně (asi 3 měsíce) nejvíc poslouchám Nightwish, díval jsem se na jejich DVD koncert. Jejich muzika mi přijde naprosto fantastická, ale podobné nadšení mám i z řady dalších zpěváků a hudebních seskupení, jmenování by bylo opravdu na dlouho. Můj oblíbený skladatel je L. v. Beethoven, pamatuji si, jak jsem se v 5 letech učil Ódu na radost – i dnes je to ohromný relax pustit si nějakou symfonii.

JB: Ano, Beethoven je takový tatíček symfonické tvorby. Ale jestli dobře rozumím, je Ti blízká tvrdší až metalová hudba. Je pro Tebe hudba důležitá?

VD: Ano. Mám hudbu rád – sám bych nezazpíval ani „Hoří“, ale bez poslechu hudby bych se neobešel. Poslechem hudby se člověk dostane z deprese, hudba dokáže pozvednout náladu, občas vede k zamyšlení, podporuje představivost a v neposlední řadě vytváří skvělou kulisu pro tvůrčí činnost ;-). Všechny tyhle aspekty, v mém případě, hudba plní.

JB: Máš raději tvůrčí činnost, nebo řídící (organizační)? Ve které si připadáš jistější?

VD: Řídící činnost jsem si ještě prakticky nevyzkoušel, takže nemohu srovnávat. Tvůrčí mě láká víc, mám ale rád určitou volnost. Nejlepší je tvůrčí činnost ve více lidech, člověk se toho naučí nejvíc.

JB: Jsi řečník, vystupuješ rád před lidmi?

VD: Ne, určitě nejsem žádný „spíkr“. Raději si všechno nejprve promyslím, mluvení „z patra“ není nic pro mě, ačkoliv improvizace mi jde docela dobře.

JB: A co takhle přednést mluvit připravený proslov před více lidmi?

VD: Příliš mě to neláká, ale jako zkušenost, či pro posílení svého profesního kreditu, je to určitě dobré. Dříve nebo později to asi přijde.

JB: Jsi člověk, který krásně demonstruje až exponenciální profesní růst. Jdeš kupředu hodně cíleně?

VD: Haha. Tak to si určitě nemyslím, podobné přirovnání by se hodilo na bývalého šéfa českého Microsoftu, ale určitě ne na mě. Jako vtip ale hezké :-)

JB: Projekt Dlouhý web vznikl v roce 2002. Za tu dobu jsi se stihl dostat do Dobrého webu a mezi uznávané teoretiky.

VD: Náhoda.

JB: Předvídáš, jaká cesta bude efektivnější?

VD: Myslím, že ano, ale někdy jen podvědomě.

JB: Plánuješ cíl své životní cesty? Máš životní cíl a svůj sen?

VD: Neustále. Každý mladý člověk by měl mít nějaké plány, nebo alespoň ideály. Cíl i sen mám totožný, ale ještě se v představách trochu formuje.

JB: Konrétně, prosím!

VD: Ani za nic.

JB: Ale no tak, bude to taková veselá tečka za tím naším rozhovorem. ;-)

VD: Dobrá, naznačím. Bude mi stačit, když za pár let naleznu své jméno v jednom žebříčku časopisu Forbes (neberte mě vážně). :–D

JB: Laťku sis, vskutku, nastavil hodně vysoko — přeji Ti tedy mnoho štěstí a zároveň Ti děkuji za rozhovor.

VD: Děkuju a díky také za to, že se od teďka můžu honosit titulem Zlatý mravenec — doufám, že za to dostanu v McDonaldu slevu. ;-)

Komentáře

1. Jirka – 24. listopadu 2004, 00:06

Já to nechápu. Takhle prázdný, hloupý a nudný rozhovor jsem snad ještě nečetl. Proč vůbec vznikl? Opravdu nechápu, promiňte.

2. David Špinar – 24. listopadu 2004, 09:21

Vzhledem k tomu, že jsem byl „u toho“, když Vítek začal pracovat pro Dobrý web, popírám, že to byla náhoda. :-)

3. Brbla – 24. listopadu 2004, 11:24

Možná neosloví každého, ale také není pro každého určen. Pěkný odpočinkový rozhovor. Je zajímavé poznat osobnost také jako člověka. Pro Jirku [1] je to bohužel třetí rozhovor (viz Zlatí mravenci — „třetí vás možná neosloví“). Snad se dočká také toho prvního a druhého. 87)

4. Petr – 24. listopadu 2004, 22:51

Hezký rozhovor, je zajímavé poznat uznávané odborníky i z pohledu „řadového“ člověka.

5. Jan Onesork – 25. listopadu 2004, 19:40

Pěkný rozhovor, snad se brzy přidají další rozhovory s dalšími osobnostmi.

6. Eduard Hlava – 30. listopadu 2004, 18:09

Mno, teda, rozhovor je to pěkný, jen bych vytknul jednu věc a to hned druhý odstavec. Zní to jak z toho pořadu Chcete mě?

Jeho povaha je veselého rázu, pročež rozhovor s ním snadno sklouzne do světa filmových či divadelních citátů a nečekaných zvratů. S Víťou stojí za to pobejt.

:-)

7. JersyWoo – 17. ledna 2005, 02:57

Ad [6] naše první pracovní schůzka s Víťou skončila dříve než jsme začali, protože jsme si na balkóně při pohledu na nákupní centrum a šílící davy nakupujících vyprávěli své pařanské zážitky z různých Gardenparty.

Váš komentář

K článku nelze připojit komentář, Mraveniště bylo zakonzerováno.


Copyright © Jan Bien.
W3C XHTML 1.0  | W3C CSS 2  | UAW adaptive  | Geo URL  | RDF RSS